|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je minus dva mlhy
nerozeznávám mezi světly bicyklů a hvězd
jen stopy mrazu a zmrzlé kaluže
se lesknou jako tvoje oči když se díváš na film
a všichni jsou tam dokonalí, všichni kromě mě
protože jsem přestal hrát tu roli, kterou mě učili už v mateřské škole
a jsou to oči tebe, kterou stále neznám
a přesto nacházím tvé vlasy vadnout jako stébla trávy v koupelně
každé ráno, které ještě jsem a jdu
a ze sluchátek mé empétrojky zní: „Ladies and gentlemen, mister Hubert Sumlin“
a pak to přijde
sólo, že se mi chce nebýt
a odpočinout si od měst a skřípání prvního sněhu pod nohama dělníků u žosky
od reklam na sbíjecí kladiva, prezervativy a dovolenou u moře
na pobřeží nějakého masového hrobu
třeba jugošky nebo osvětimské pláže
a tam se dívat na něčí šukání a naslouchat z mušlí dětem, které živé hážou do kremačních pecí
a říkat si to až budu vykládat v práci
mezi vtipy o Židech a cikánech
to budou všichni čumět
na ten šum
jenže já jsem někdo jiný
a všechno jen ne taková svině
a zasněn neuhýbám proudu z nočních směn těch fabrik
nasvícených po okamžik auty na dluh i autobusy se zamlženými skly
a tak jako ryba stojící u dna přesto plynu vpřed
kolem zastávek na znamení a ztracených
jež se skloněnými hlavami nehledají ani cest
ani sebe samých
ani teď ani předtím
ani nikdy
tak stydí se za svou nehybnost
snad jen Elfka od Rossmanna
s kterou jsem posledně žertoval o zasouvání platebních karet
se ještě umí červenat jako právě tohle svítání
i když to na její snědé tváři není vidět
ale já si to můžu dovolit, protože je mezi námi propast času
a tak nehrozí, že by z toho něco bylo
i když ty vole
wow
ale nic
raději stínu letícího ptáka řeknu sorry
za to že v tomhle životě
každý někde jinde jsme
tak zatím
|
|
|
